Křížení řeky Váh pro vodovodní shybku D400

Jedním z příkladů úspěšné realizace bezvýkopových technologií společností TALPA-RPF je rekonstrukce vodovodního přivaděče D400 mm v místě křížení řeky Váhu u města Šaľa. Hloubka v nejhlubším místě byla deset metrů a šíře toku v místě křížení dosahovala dvou set metrů. Celková délka vrtu 220 m, průměr vodovodního potrubí D400 mm, profil vrtu vyžadující uložení potrubí až ve dvanácti metrech pod hladinou a mocné vrstvy štěrkopísku tvořící podloží řeky řadí tento případ mezi ty nejnáročnější z oblasti řízeného horizontálního vrtání.

Celou stavbu realizovala slovenská firma Terratechnik, která se rozhodla bezvýkopové křížení zadat společnosti TALPA-RPF. Technická příprava proběhla v závěru listopadu 2010. Byly provedeny geologické průzkumné vrty, které potvrdily vrstvu zvodněných štěrkopísků kusovitosti převážně do 5 mm do hloubky 5 m a na bázi mocnou vrstvu jílu a také byl proveden aktuální průzkum hloubky dna řeky. S ohledem na zjištěné informace byl připraven návrh optimálního profilu vrtu. Společnost TALPA-RPF použila pro toto křížení řeky výkonnou vrtnou soupravu Vermeer D36/50 s tahem 18 tun, kroutícím momentem 7000 Nm-1 a pro výplach použila zařízení s maximálním výkonem 320 l za minutu. Právě výplach a jeho složení je nejdůležitější podmínkou úspěchu, ještě důležitější než vlastní parametry stroje. Technici společnosti TALPA-RPF spolupracují se specialisty australské firmy AMC, světovým leadrem v oblasti výplachových směsí, kteří pro tento případ říčního křížení ve štěrkopíscích zvolili výplachovou směs složenou z bentonitu EUROGEL XTRA (25 – 30 kg/m3) a polymeru AMC PAC (cca 0,5 kg/m3). Pro případ křížení v jílech byla zvolena směs z bentonitu EUROGEL XTRA (10 – 18 kg/m3) a polymeru CR 650 (0,2 – 0,3 kg/m3).

S ohledem na nastupující zimní období s nízkými teplotami bylo nutné zajistit potřebné podmínky pro svařování potrubí. Potrubí bylo proto svařováno s předstihem v montážním stanu tak, aby kvalitu prováděných prací nemohl ohrozit ani případný déšť.  Ke startovací jámě se vrtná souprava dostávala kilometr a půl blátivou lesní cestou, obklopenou hustou vegetací lužního lesa. Průjezd nákladního vozidla MAN s přívěsem s vrtnou soupravou byl vybojován metr po metru a zabral skoro celý den. Následujícího dne bylo nataženo vodící lano mezi břehy nad plánovaným vrtem tak, aby obsluha s lokalizačním zařízením Eclipse mohla na lodi kontrolovat průběh vrtání. Pilotní vrt potvrdil geologickou skladbu podloží řeky – po průchodu mělké vrstvy hlín se vrtný nástroj pohyboval v nesoudržných jemnozrnných štěrcích přecházejících ve spodních polohách do písků. Vrt byl veden tak, aby se dostal co nejdříve do podložních jílů, které se v hloubce cca 5 m skutečně objevily. Vrtání v těchto jílech znamená mnohem snadnější a přesnější vedení vrtu, na druhé straně je však nutno upravit výplachovou směs tak, aby bylo omezeno bobtnání jílů, to by mohlo vést k sevření vtahovaného potrubí a ke kolapsu vrtu. Pilotní vrt byl díky této geologii relativně rychle hotový, odpoledne bylo dosaženo cílové jámy, celková metráž vrtu se zastavila na čísle 220 m.

Následující dny probíhalo postupně rozšiřování na průměry 300 mm, 400 mm, 500 mm a 600 mm. Zpětné vrtání bylo pomalé s cílem zajistit co největší výnos odvrtané zeminy do jam, bylo pečlivě kontrolováno složení výplachové směsi s ohledem na průchod jednotlivých geologických vrstev. Rozšíření na jednotlivé průměry trvalo vždy jeden den. Sedmý den bylo zahájeno vtahování potrubí D400 mm do vrtu, tato operace proběhla bez větších komplikací a v 17 hodin se potrubí objevilo ve startovací jámě u stroje. Tahy stroje se v poslední fázi vtahování dostaly na maximum, dá se říct, že pro tento středně velký stroj se jednalo o hraniční výkon. Větší stroje s tahy 30 až 50 tun však znamenají mnohem vyšší náklady a tedy mnohem vyšší cenu.

Ing. Ivan Demjan